Příběh Petra Holyszewského: Od počátků v ENBŘE až k technologickým milníkům
Co TĚ přivedlo do firmy ENBRA a jaké byly TVOJE začátky?
V době studií na gymnáziu a na elektrotechnické fakultě VUT jsem pracoval na částečný úvazek jako osvětlovač a zvukař v brněnském divadelním klubu. Po vysoké škole a absolvování základní vojenské služby jsem začal pracovat jako vývojář elektronických zařízení v podniku Divadelní technika. Specializoval jsem se na osvětlovací pulty a další jevištní technologie. Po sametové revoluci jsem přešel ze státního podniku do soukromého sektoru. Několik let jsem měl pracoviště přímo v budově dnešního Městského divadla Brno.
V roce 1994 jsem se rozhodl pro změnu a nastoupil do firmy ENBRA. Počátky na ulici Merhautova byly velmi skromné – s kolegou jsme se dělili o jeden kancelářský stůl a seděli naproti sobě. Tato situace ale trvala jen několik týdnů. Sklady byly tehdy v garáži v Žebětíně. Kanceláře se později několikrát stěhovaly – do Černých Polí na ulici Durďákova, kde má firma stále své sídlo, a nakonec do Popůvek. Když jsem do ENBRY nastoupil, byl jsem sedmým zaměstnancem. Dodnes mám na personální kartě pořadové číslo 007. (smích)
Jak se během let měnila TVOJE role ve firmě? Na jakou pozici VZPOMÍNÁŠ nejraději?
Devadesátá léta byla divokým obdobím podnikání. Neřešily se formální pozice – každý dělal vše, co bylo potřeba. Přijímal jsem objednávky, objednával zboží u zahraničních dodavatelů, organizoval dopravu, vykládal zboží ze skladu a prodával ho zákazníkům. Tvořil jsem dvojici s kolegou a měli jsme na starost termostatické ventily, armatury, měřiče tepla a později i oběhová čerpadla a indikátory.
Později jsem se specializoval na rozúčtování nákladů na teplo a vodu a vyvinul první software pro tyto účely. Postupem času jsem působil na různých pozicích – od produktového a projektového manažera přes technického ředitele až po vedoucího technického oddělení. Nejraději vzpomínám na počátky, protože to bylo intenzivní období plné nových zkušeností.
TVOJE rodina má k ENBŘE blízko. Bavíte se doma o práci, nebo se jí spíš vyhýbáte?
Můj táta, nyní 85letý, pro ENBRU mnoho let jako důchodce odečítal vodoměry. Tehdy se odečty prováděly vizuálně a u indikátorů se měnily ampulky s kapalinou. Přímým nadřízeným mu byl kolega Haumer. Já jsem tátovi nikdy přímo "nevelel".
Se synem Matějem už máme pracovní kontakt mnohem těsnější, protože je mým přímým podřízeným. Když se setkáme u společného stolu při oslavách nebo o Vánocích, často přijde řeč i na práci, ale snažíme se to nepřehánět.
Co POVAŽUJEŠ za přelomové ve TVÉM oboru?
Vývoj technologií mě fascinuje. Vodoměry, které 130 let vypadaly stejně, se během posledních 20 let zásadně proměnily. Z mechanických zařízení se staly elektronické přístroje s pokročilými funkcemi.
Dnes dokáží identifikovat únik vody, zpětný chod či pokusy o ovlivnění a komunikovat na dálku přes sítě Internetu věcí. Ještě nedávno by něco takového bylo považováno za sci-fi.
Jak se změnily metody měření a regulace od TVÝCH začátků?
Když jsem začínal, elektronika byla v plenkách. Pamatuji si měřiče tepla, které fungovaly čistě mechanicky. Dnes je měření a regulace výhradní doménou mikroelektroniky a výrazně vzrostly nároky na kvalifikaci pracovníků. Dříve měřiče instaloval instalatér, dnes musí být montér do jisté míry i "ajťák".
Jak se proměnily požadavky klientů?
Zákazníci dnes vyžadují složitější technologie, ale jejich očekávání, co se týče odbornosti a dodržování termínů, zůstávají stejné. Změnilo se však to, že dříve jsme dodávali zařízení, dnes poskytujeme kompletní službu a řešení. Klienti také stále častěji očekávají technickou podporu i mimo běžnou pracovní dobu.
Co rád DĚLÁŠ ve volném čase?
Volný čas vnímám jako příležitost k relaxaci. Od malička se zajímám o elektroniku a programování. Sdílím koníček s Matějem – radioamatérské vysílání. Nedávno jsem si například vyrobil up-konvertor, který mi umožňuje komunikaci přes satelity. Kromě toho střílím, dělám rozhodčího IPSC a testuji uchazeče o zbrojní průkaz. Rád trávím čas s rodinou, která má pro mé koníčky velké pochopení. Nepřekvapí je, když mě místo v obýváku najdou v dílně u svářečky. (smích)
